Přeskočit na obsah

Oxid draselný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oxid draselný
Model krystalové mřížky oxidu draselného
Model krystalové mřížky oxidu draselného
Obecné
Systematický názevoxid draselný
Latinský názevDikalii oxidum
Anglický názevPotassium oxide
Německý názevKaliumoxid
Sumární vzorecK2O
Vzhledsvětle žlutá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS12136-45-7
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)235-227-6
UN kód2033
Vlastnosti
Molární hmotnost94,20 g/mol
Teplota rozkladu>350 °C (vznik K2O2)
Hustota2,32 g/cm3 (0 °C)
2,35 g/cm3
Rozpustnost ve voděreaguje za vzniku KOH
Struktura
Krystalová strukturakrychlová
Hrana krystalové mřížkya=643,6 pm
Koordinační geometriečtyřstěnná (K+), krychlová (O2–)
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−363,2 kJ/mol
Standardní molární entropie S°94,1 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−322,1 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp0,855 JK−1g−1
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid draselný (K2O) je sloučenina draslíku a kyslíku. Tato světle žlutá pevná látka, nejjednodušší oxid draslíku, se vyskytuje jen zřídka a je velmi reaktivní. Některé komerční výrobky, například hnojiva nebo cementy, se hodnotí podle procentního obsahu ekvivalentu K2O.

Oxid draselný se vyrábí reakcí kyslíku a draslíku. Tato reakce poskytuje peroxid draselný, K2O2. Další reakcí tohoto peroxidu s draslíkem vzniká oxid[1]:

K2O2 + 2 K → 2 K2O

Jinou a častěji používanou metodou je syntéza zahříváním dusičnanu draselného s kovovým draslíkem:

2 KNO3 + 10 K → 6 K2O + N2

Oxid draselný nelze získat dehydratací hydroxidu draselného.[zdroj?]

Vlastnosti a reakce

[editovat | editovat zdroj]

K2O krystalizuje v antifluoritové struktuře. Zde jsou pozice kladných a záporných iontů obráceny oproti pozicím ve fluoridu vápenatém (fluoritu), ionty draslíku mají okolo sebe vždy čtyři oxidové ionty, každý oxidový iont pak osm iontů draslíku[2][3]. K2O je zásaditým oxidem a bouřlivě reaguje s vodou za vzniku hydroxidu draselného:

K2O + H2O → 2 KOH.

Je navlhavý a pohlcuje vodu ze vzduchu, čímž dochází ke zmíněné prudké reakci.

Oxid draselný v hnojivech

[editovat | editovat zdroj]

Chemický vzorec K2O se používá v číslech N-P-K (dusík-fosfor-draslík) při označování hnojiv. Přestože K2O je vzorec pro oxid draselný, tato sloučenina není ve hnojivech obsažena. Jako zdroj draslíku se používá chlorid, síran nebo uhličitan draselný. Procentní obsah K2O pouze udává množství draslíku ve hnojivu, přepočtený na oxid draselný. V K2O je cca 83 % draslíku (hmotnostně), ovšem například chlorid draselný ho obsahuje jen 52 %. Poskytuje tedy méně draslíku než stejné množství oxidu draselného. Proto, pokud hnojivo obsahuje 30 % chloridu draselného, označuje se standardně jako devatenáctiprocentní.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Potassium oxide na anglické Wikipedii.

  1. Holleman, A. F.; Wiberg, E. "Inorganic Chemistry" Academic Press: San Diego, 2001. ISBN 0-12-352651-5.
  2. Zintl, E.; Harder, A.; Dauth B. Gitterstruktur der oxyde, sulfide, selenide und telluride des lithiums, natriums und kaliums. Z. Elektrochem. Angew. Phys. Chem.. 1934, s. 588–93. 
  3. Wells, A.F. (1984) Structural Inorganic Chemistry, Oxford: Clarendon Press. ISBN 0-19-855370-6.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 


Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]